Přibližně před dvěma týdny za mnou do ateliéru a domů přijela redaktorka Radio Wave Veronika Dušková. Strávily jsme spolu několik hodin povídáním o věcech, nad kterými člověk běžně moc nepřemýšlí – o oblečení, barvách nebo každodenních zvycích.
Dnes, 25. března 2026, tenhle rozhovor vyšel. A pro mě je to hezké připomenutí toho, jak moc se může práce, kterou dělám, přirozeně promítat i do úplně obyčejných věcí.
Rozhovor, který vznikl mezi ateliérem a domovem
Rozhovor pro Radio Wave a jejich pořad Šatníky nevznikal ve studiu. Veronika Dušková přijela za mnou – do prostředí, kde trávím většinu času. Část jsme natáčely v ateliéru, část u nás doma a část v mé galerii SENO atelier. Bez spěchu, bez stresu, bylo to takové vlastně přirozené povídání.
Společná chvíle během natáčení v ateliéru – mezi obrazy a věcmi, které ke mně přirozeně patří.
Veroniku nezajímalo jen „co nosím“.
Ptala se na to, jak se oblékání proměnilo v čase, co dnes vybírám jinak než dřív a jak moc do toho vstupuje moje práce. Postupně jsme se dostaly k tomu, že oblečení pro mě vlastně není oddělená věc. Že je dost propojené s tím, co dělám každý den. Jaké maluji a tvořím obrazy.
Od černé k barvám
Jedna z věcí, na kterou se Veronika ptala, byl i můj vztah k barvám. Dřív jsem měla v šatníku hodně černé. Dnes už ji skoro nepřidávám. A nebylo to žádné velké rozhodnutí – spíš přirozený posun. Při nakupování si vědomě černou zakazuji, protože těch černých věcí mám doma prostě dostatek z dřívějška.
Barvy, které se objevují v mých květinových obrazech, se postupně dostaly i do toho, co nosím.
Jak vypadá den, když maluji
Velká část rozhovoru se točila kolem běžného dne. Veroniku zajímalo, jak vypadá realita práce v ateliéru – včetně toho, že to znamená několikrát denně se převlékat. Z oblečení od barvy do „normálního“, pro dítě do školky, domů do oblečení od barvy, zpět do normálního, pro druhé dítě do školy a zpátky.
Není to detail, na který by člověk myslel, ale ve skutečnosti to dost ovlivňuje to, co si ráno vezmete na sebe.
Sportovní oblečení jako přirozená volba
Další téma, ke kterému jsme se dostaly, bylo sportovní oblečení.
Nejen kvůli tomu, že v něm trávím hodně času, ale i proto, že se v něm cítím přirozeně. Ostatně ve fitku jsem jako doma. Po malování je to moje nejoblíbenější aktivita. Veroniku zajímalo, jestli řeším styl i u těchto věcí. A vlastně ano – baví mě, když i sportovní kousky mají nějaký detail, vzor nebo barvu navíc.
Část rozhovoru vznikala i u nás doma. Oblečení, které nosím nejraději, a obraz, který visí na stěně – všechno na jednom místě.
Věci, které zůstávají
Během rozhovoru přišla řeč i na konkrétní kousky. Třeba na oversized bundu, kterou jsem si nedávno oblíbila. Nebo na oblečení, které mám v šatníku klidně deset nebo dvacet let. To dělá určitě radost mojí mamce. Vělmi často nějakým záhadným způsobem nachází na půdě nebo ve sklepě mé oblečení z dob prehistorie, dá jej dokupy, zašije, vypere a pak mi jej při nejbližší návštěvě s radostí přinese.
Když se malba dostane mimo plátno
Veroniku zajímala i moje spolupráce se značkou Pura Vida. Mluvily jsme o tom, jak vznikla kolekce sportovního oblečení s potiskem mých obrazů a jaké to je přenést malbu do úplně jiného média. Prozradila jsem jí, že nejprve jsem malovala klasicky obraz na plátno, a to si majitelka značky nafotila, a pak přenesla tiskem na látku.
Celý rozhovor si můžete poslechnout tady:
https://wave.rozhlas.cz/cernou-jsem-si-v-satniku-zakazala-rika-malirka-simona-vojteskova-9604746
Veronika si během rozhovoru fotila i moje oblíbené kousky přímo v SENO ateliéru. Bylo zajímavé vidět vlastní věci očima někoho jiného.
Co mi ten rozhovor vlastně připomněl
Že spousta věcí, nad kterými člověk nepřemýšlí, dává smysl až ve chvíli, kdy je začne nahlas popisovat. A že styl není něco, co se tvoří odděleně.
Vzniká přirozeně – z toho, jak žijete a co děláte.
Veroniko, děkuji za pozvání do pořadu. :)
Simona
Detail jednoho z kousků, o kterých jsme se bavily – oblečení, které má svoji náladu, podobně jako obraz v pozadí.