Ve středu 17. září 2025 v 17:00 proběhla v krásném prostoru Galerie Josefa Lieslera v Kadani vernisáž mé výstavy Šepoty květů. Galerie se nachází v přízemí historické radnice na Mírovém náměstí a od roku 1996 zde probíhají pravidelné výstavy současného i klasického umění.
Moc mě potěšilo, kolik návštěvníků dorazilo – přátelé i lidé, kteří se přišli podívat poprvé. Kromě obrazů samotných byla součástí instalace také projekce, ve které se mé obrazy pomocí AI proměnily v jemně rozpohybované scény. Květinové motivy tak dostaly digitální rozměr a návštěvníci mohli zažít malbu z úplně nové perspektivy.
Výstava Šepoty květů je v Galerii Josefa Lieslera otevřená až do 2. listopadu 2025. Pokud to máte do Kadaně blízko, srdečně vás zvu k osobní návštěvě.
A teď už se můžete podívat na fotografie, které zachycují atmosféru vernisáže i samotný prostor galerie, a přečíst si, co k výstavě napsala kurátorka výstavy Mgr. et MgA. Zdeňka Bílková.
Simona Vojtěšková / Šepoty květů
18. 9 - 2. 11. 2025
Text je převzatý ze stránek Galerie Josefa Lieslera
Autorka: Mgr. et MgA. Zdeňka Bílková
Výstava Simony Vojtěškové vás zde do světa, kde se příroda, barvy a vzpomínky prolínají s osobní imaginací. Na jejích plátnech i tapisériích se objevují květiny – ale ne jako botanicky přesné záznamy. Jsou abstrahované, zjednodušené, někdy jen naznačené barevným flekem. A přesto je stále poznáme.
V tom lze spatřit paralelu s fenomenologickou redukcí: autorka odkládá vše nadbytečné, aby zůstalo to podstatné. Skvrna, která je stále květinou. Barva, která nese esenci tvaru. Tento proces redukce však nikdy neznamená ochuzení – naopak otevírá cestu k intenzivnímu prožitku, k obrazu, který působí přímo na naše vnímání.
Vojtěšková tím navazuje na tradici moderních malířů, kteří byli fascinováni dětským výtvarným projevem. V dětské malbě, stejně jako v její vlastní, nacházíme neokázalou radost, hravost a odvahu opustit popisnost ve prospěch čistého gesta. Její práce se pohybuje na pomezí abstraktního expresionismu a naivního umění, ale rozhodně ji charakterizuje vytříbený cit pro barvu: pro harmonii i kontrast, pro vztahy odstínů, které se setkávají vedle sebe na plátně, pro celkovou náladu a atmosféru obrazu. V práci s barvou je skutečně výjimečná.
Proces autorčiny tvorby je intuitivní. K plátnu přistupuje s nápadem, ale pak se nechává pohltit samotným procesem. Někdy stačí pár rychlých tahů, jindy nad jedním detailem stráví celé hodiny. Maluje ve vrstvách – s připravenou podmalbou, kterou však může v dalším průběhu překrýt, přetvořit, nebo posunout do popředí. Tím její obrazy získávají hloubku i jistou dynamiku proměny.
Na první pohled působí obrazy Simony Vojtěškové jako barevně sladěné a vizuálně příjemné kompozice. Ale právě pod touto barevnou harmonií se skrývá napětí: někde mezi konkrétním a obecným, mezi květinou a flekem, mezi známým a nepojmenovatelným. To, co se zpočátku jeví jako „krásný obraz“, se postupně proměňuje v prostor pro kontemplaci, pro hledání významu a prožívané zkušenosti.
Má krása v současném umění své místo? Může být obraz „jen“ krásný? Podle mě ano, a je to vlastně velmi osvěžující: v době, kdy se od umění často očekává, že bude vyjadřovat zásadní společenské či existenciální otázky, může být krása vlastně radikálním gestem.
Obrazy Simony Vojtěškové dávají divákovi svobodu. Obraz může, ale nemusí být pouhým předmětem k pohledu - můžeme jej chápat jako prostor, kde se setkává divákovo vnímání s malířským gestem. To, co se zpočátku jeví jako dekorativní motiv, se postupně proměňuje v místo tiché rezonance – mezi tím, co je viditelné, a tím, co zůstává nepojmenované. A právě v této otevřenosti tkví síla autorčiny tvorby.
Autoři fotek jsou: Jirka Hub, Petr Kozelek, Jiří Vojtěšek
