Květen byl jeden z těch měsíců, kdy se toho děje tolik, že si člověk až při procházení fotek uvědomí, kolik krásných momentů vlastně zažil. Malovala jsem nové abstraktní květinové obrazy, naskladňovala reprodukce, věnovala se zahradě, dál objevovala kouzlo klavíru a v SENO atelieru jsme hostili výstavu prací žáků ZUŠ Velké Pavlovice.
Zahrádka pod zlaticí a první květnové dny
Měsíc jsem začala dokončením obrazu na přání s názvem Zahrádka pod zlaticí. Je to jarně laděný obraz na výšku s narcisy, hyacinty a zlatým deštěm.
Vedle malování jsem se pustila i do menšího kreativního projektu. Na půdě naší babičky jsem našla dvě staré dřevěné stoličky určené původně pod květináče. Napadlo mě dát jim nový život. Celé jsem je natřela růžovou olejovou barvou a po obvodu jsem nalepila dřevěné kolíčky používané při napínání pláten do blindrámů. Jedna stolička dostala světle červené detaily, druhá zelené. Dnes stojí na naší terase a dělají mi radost pokaždé, když kolem nich projdu.
Lakování dřevěné stoličky po babiččce
Začátkem měsíce jsem se také zúčastnila již tradiční akce, kterou organizují přátelé a můj manžel: vyrábění domácích klobásů. Zatímco děti se spolu zabaví na hřišti a muži se starají o maso a udírnu, tak my holky mame konečně čas si pokecat. :)
Nové textury v obrazech
V květnu jsem pokračovala v experimentování s texturami. Do základního šepsu přimíchávám jemný bílý písek, který vytváří zajímavý reliéf a dodává obrazům další rozměr. Baví mě hledat nové způsoby, jak dostat do obrazů více hloubky a materiálovosti.
Vzniklo tak hned několik nových děl, která jsou výrazně texturovanější než moje starší práce.
Největším z nich je Flowers That Crossed My Way. Má 150 × 150 cm a zatím jsem si jej doma pověsila nad nové piano v obývacím pokoji. Aktuálně je to můj velký oblíbenec a tak trochu tajně doufám, že u nás ještě nějakou dobu zůstane.
Ke konci měsíce vznikly ještě dva menší texturované obrazy o rozměru 70 × 100 cm: Flowers That Became a Feeling a Garden of Small Joys.
U dalšího texturovaného obrazu, tentokrát na šířku, Flowers That Held the Line, jsem trochu zaexperimentovala na sociálních sítích a vzniklo z toho docela virální video. To, jaký to bude mít dosah, jsem popravdě vůbec nečekala.
Velký široký obraz k prodeji
V době psaní tohoto článku mělo video více než 420 000 zhlédnutí a otevřelo debatu o tom, co všechno se skrývá za vznikem jednoho velkého originálu, co je a co není umění. No však to znáte, sociální sítě. :)
Měsíc dárkových poukazů
Překvapilo mě, kolik lidí v květnu sáhlo po dárkových poukazech na obrazy. Prodalo se jich hned několik a já jsem zvědavá, jaké obrazy si jejich budoucí majitelé během následujících měsíců vyberou.
Každý poukaz má platnost půl roku, takže mě čeká několik milých překvapení.
Masáž po roce
Po dlouhé době jsem si dopřála i něco sama pro sebe. Navštívila jsem maséra Jakuba Kukumberga v Hustopečích a užila si hodinu absolutního vypnutí. Součástí byla i baňkovací terapie zad.
Pokaždé si říkám, že bych podobné zastavení měla zařazovat častěji.
Výstava žáků ZUŠ Velké Pavlovice v SENO atelieru
Velkou radost mi udělala květnová výstava prací žáků výtvarného oboru ZUŠ Velké Pavlovice u nás v SENO atelieru.
Instalace probíhala několik dní před vernisáží pod vedením paní učitelky Mgr. et Mgr. Kamily Krebs, Ph.D., která vede výtvarný obor školy.
Slavnostní vernisáž proběhla 11. května a SENO atelier byl doslova plný rodičů, prarodičů a dalších návštěvníků. Součástí programu bylo také klavírní vystoupení žáků hudebního oboru.
Děti malovaly květinové obrazy, takže se výstava vlastně dokonale hodila k nám do galerie. V druhé polovině prostoru navíc zůstaly viset i mé květinové obrazy, návštěvníci proto pak plynule přešli i k prohlídce mých prací.
Výstava v SENO atelieru
Nové reprodukce
V květnu mi manžel přivezl z Brna z tiskárny dvě nové várky reprodukcí. Některé byly na přání, jiné se hned prodaly a některé mám ještě skladem. Spoustu věcí jsem tiskla vůbec poprvé. Je to pro mě vždycky taková radost vidět velké obrazy zmenšené do tak malé roztomilé plochy.
Na fotce je reprodukce obrazu Determined Blooming.
Obraz v předsíni
Jednu změnu jsme udělali také doma. Přesunula jsem jeden větší obraz ze SENO atelieru k nám do předsíně a vytvořila tak v domě nové místo pro umění. Možná to zní jako drobnost, ale právě takové malé změny dokážou prostor úplně proměnit.
Obraz Flower Values je vysoký dva metry.
Poklepání základního kamene
Dne 21. května jsem doprovodila manžela na slavnostní poklepání základního kamene projektu Rezidence Školka Břeclav.
Protože se na návrhu projektu podílel jako architekt, byla to pro něj významná profesní událost a pro mě příležitost vidět, jak se architektonické návrhy mění v realitu.
Pokud vás architektura zajímá, nebo chcete stavět rodinný dům, mrkněte se na stránky KEEO architekti. Mají tam těch návrhů a vizualizací už opravdu spoustu.
Já a můj manžel architekt Jiří Vojtěšek.
Obří truhlík pod terasou
Jedním z letošních zahradních projektů u nás doma byl v květnu nový dřevěný truhlík pod terasou.
Vznikl z již dříve použitého dřeva, které dostalo druhou šanci. Vyrobili jsme si jej sami, protože upřímně netuším, kde a za kolik by se tak velký truhlík dal koupit. Natřeli jsme jej zelenou olejovou barvou a osázeli velkým množstvím trvalek.
Dělá tak přirozenou "bariéru" u terasy, ke které jsme v těto části nechtěli již dávat zábradlí. Mám obrovskou radost z toho, že se zahrada postupně zabydluje. Navíc se nově zasazeným trvalkovým záhonům docela daří, čemuž jsem ani sama dopředu nevěřila. :)
Vlastní výroba velkého truhlíku na květiny.
Roland v obýváku
V květnu jsem také vyrazila s dětmi do Brna. Laura si nechala poprvé propíchnout uši a společně jsme si zašli na kávu a dezert do kavárny Mlsná holka.
Cílem naší cesty však byl především nákup v obchodě Kytary. Měla jsem tam v rezervaci digitální piano, konkrétně Roland RP107-BKX.
Ještě ten večer ho manžel sestavil a umístili jsme ho do obývacího pokoje. A miluju to. Je to moje oblíbené prokrastinační místo a sedím u něj každou chvíli. Navíc na tom místě pod obrazem vypadá naprosto skvěle, nemyslíte?
Překvapilo mě, jak moc mě hraní baví. Je to úplně jiný druh tvoření než malování, ale přináší podobnou radost.
Digitální klavír u nás doma.
Vysočina a tři dny v přírodě
Na konci měsíce jsme vyrazili na Vysočinu do Chaty Podlesí, kde jsme strávili tři krásné noci. Je to úžasně zrekonstruovaná chata uprostřed přírody. Má velká okna, světlý interiér, kolem je klid, lesy a spousta možností na výlety. Najdete ji na Amazing Places. Je naprosto ideální pro jednu rodinu.
S dětmi jsme za ten víkend zvládli na kolech trasu dlouhou přibližně 50 kilometrů. Navštívili jsme také Devět skal nebo Sklářskou Galerii na Milovské huti.
Krásná chata na Vysočině.
Krásná tečka za květnem
Poslední květnový den jsme se vrátili z Vysočiny a večer jsme zamířili do Hotelu Lotrinský na koncert soukromé klavírní školy Mileny Jánové, u které se učím hrát já i dcera.
Vystupovala tam i Laura se dvěma skladbami, takže to byla krásná a velmi osobní tečka za celým měsícem.
Zkouška klavíru před skutečným koncertem.
Když se za květnem ohlédnu, vidím měsíc plný barev, nových obrazů, rostlin, hudby, rodinných výletů i malých radostí všedních dnů. A přesně takové měsíce mám nejraději.
Simona