Strach z velkého plátna? Někteří umělci jej mají. Čím větší formát, tím děsivější může být začátek. Já jsem zjistila, že budu mít asi opačný problém. Po namalování tohoto obrazu o velikosti 150 x 150 centimetrů bych nejraději u XXL plátna stála pořád. Mrkněte na fotografie z procesu tvorby...
Tohle mě vždycky lákalo. Napsat si nějaký motivační citát nebo něčí myšlenky štětcem na velké plátno, velký papír, na zeď. Jen tak. Pro ten pocit, pro zábavu. Je to takový příjemný start kažého obrazu.
Na tohle plátno jsem vybrala citát od Jana Wericha (1905 - 1980), jehož celé znění je: „Lidé s fantazií nejsou nebezpeční. Nebezpeční jsou jenom ti, kterým fantazie chybí, takoví, co jdou jako kůň s klapkami na očích, kteří si neumějí představit, že může být ještě něco jiného, než oni myslí, že by mělo být.“
No a pak jsem celý text prostě zamalovala. Pokud máte Instagram, můžete si na mém profilu pustit video z tvorby obrazu.
Poté, co jsem namalovala spodní vrstvu na růžovo (včetně okrajů po stranách plátna), jsem začala malovat velká pole ve výrazných a relativně tmavých barvách.
Naše dcera Laura u toho nesměla chybět. Přece jenom, jsem pořád částečně na rodičovské "dovolené" a spousta práce vzniká za její přítomnosti. Na fotkách můžete také vidět, že kromě hustých a vodou neředěných barev, jsem sem tam akryl zředila natolik, že jsem jej nechala stékat po obraze dolů.
Do oranžových ploch jsem na pár měnsích místech použila fluorescenční oranžovou akrylovou barvu, konkrétně Orange Fluorescent, 370, značky Pébeo. Byl to můj první pokus s tímto typem barvy a myslím, že ji použiju častěji. I když jsou tam ve výsledku jen její malé detaily, krásně z obrazu vystupují ven a dodávají mu šmrnc.
Drobné detaily, čáry a čárky jsem namalovala suchým pastelem. Poté jsem začala celý obraz zesvětlovat světlejšími odstíny akrylové barvy. Záměrně jsem tuto vrstvu malovala hodně nasucho, abych si nezakryla všechny detaily pod ní.
Bílou barvu jsem použila na úplný závěr. Můžu říct, že ty dvě výsledné bílé plochy mi zabíraly hlavu docela dlouho. Člověk má strach, že celou práci pokazí, že zamaluju něco, co již nebudu moci vrátit. Proto jsem nejprve udělala jednu menší plochu a dala si odstup.
Tip ❤
V takových okamžicích dělám jednu takovou věc. Někdy mi nestačí odstoupit od obrazu a podívat se na něj ze dvou metrů. Strašně mi pomůže, když si obraz vyfotím a podívám se na něj v mobilu. Ještě úplně nejlepší pak je, když se na něj podívám jen jako na náhled v galerii foťáku. Vidím jej prostě jen jako obrázek o velikosti 2 x 2 centimetry. V ten okamžik vidím, zda obrazu něco důležitého chybí. Jestli není celkově moc tmavý, nebo světlý, nebo nevýrazný. Jestli nemám něco zmenšit nebo zvětšit. Takový náhled mě odprostí od detailů a pomůže mi rozhodnout důležité věci. Jednou mě velmi potěšilo, když jsem se na Instagramu malířky Phoebe Gander dozvěděla, že dělá to samé.
Impregnace
Finální verzi obrazu jsem nejprve zafixovala závěrečným lakem ve spreji, abych si nerozmazala pastely. Člověk s nimi musí být velmi opatrný. Po fixaci se mohou jejich barvy trochu změnit. Zejména bílý pastel má tendenci zmizet nebo hodně zesvětlat. Jakmile pastel díky laku trochu držel, použila jsem nátěrový lak. Černé plochy jsem si nechala na závěr a štetcem jsem lak roztírala velmi jemně, aby se mi černá barva z pastelů nerozmazala na barevné plochy.
A výsledek? Posuďte sami. :)
